bedřich

Tatínka jsem sice nikdy neviděl, ale řikájí že to byl fešák z Jaroměře. A jelikož jsem prý celý tatínek, tak jsem taky fešák a taky Bedřich. Jenomže proti Vaškovi a ostatním cizím kocourům tohle nepomáhá. Když jsem byl mrně, lidi mě hladili a tahali jak to jen šlo, tak je ze mě mazlík. Nejradši se nechávám drbat na bradě nebo za ušima, lidi nemají tak ostré drápy jako já. Snažím se jím to ulehčít, sedám si co nejblíže, aby na to viděli - pod bradu nebo rovnou na obličej. Technice moc nerozumím, s kočičími dvířky jsem se seznamoval nejdéle. Ale na stromy a na skříně jsem lezl první. Rád pomáhám s vařením a ještě více s konzumací. Dovedete si představit nedělní oběd beze mne na klíně? A po dobrém obědě si dám buďto spánek v krabici, nebo si zacvičím s igelitovým pytlíkem. Na zahradu se teď tochu bojím, je jaro a kocouři se rojí, ale když s námi jdou naši lidé, hrajeme si spolu na honěnou. Musím je občas nechat aby mě chytli, jinak je to nebaví. Ale nejradeji si stejně hraju s Kočičkou nebo s mojí maminkou.