káťa

Když jsem byla malá, bydlela jsem v obchodě se zvířaty. Pak se mi narodila koťata, lidé je všechna odnesli pryč a mně dali nejakou injekci. Jenže po ní mi slezla srst a bylo mi moc špatně. Chtěli mě vyhnat na ulici, že už nejsem žádná ozdoba, ale dopadlo to jinak. Rok 2002 jsem strávila u paní Černé z První společnosti za práva koček V prosinci mě odvezli na umisťovací výstavu opuštěných koček a odtud jsem se stěhovala rovnou za Lízou, Bedřichem a Kočičkou. Pomalu si na nové bydlení zvykám, ale je to o nervy, každou chvíli mě něco vyleká a já se musím běžet schovat pod stůl nebo na okno, odkud se dá nenápadně sledovat dění a v pravý čas se do věci vložit. Prostě kočka si musí dávat sakra pozor. Lidi co jsem dostala s tímhle domem už mám prověřené, jsou přítulní, milí a věnují mi spoustu mazlicího času, tak jim chodím na oplátku věnovat svůj, když klidně sedí, leží, pracují u počítače a chaoticky se nevrtí. Zbytek svého dne dělím mezi hru s provázkem a spánek u topení. Zimy jsem si užila až až, ven mě to neláká, maximálně zkontroluji situaci a mizím zpátky.